Julské Alpy

Termín

9. - 19. srpna 2012

Jak se to událo

Prázniny tohoto roku patřily psaní našich baklářských prací a dalšími obtrukcemi k získání našich titulů. Na cestování nám tedy zbylo jen pár dní, kteréžto jsme vyplnili cestou do nedalekých Julských Alp.

• Prohlédnout fotky

Cestovatelé

---

Deník

Čtvrtek 9.8.2012

Jako obyčejně se scházíme v Brně v centru. Nedlouho předtím se dozvídáme, že domluvená výpůjčka výbavy od skautů neproběhne. Odcházíme do Slepé ulice, kde nám Tom zařídil nocleh. Zuzka je na nás hodná a má chlupatou kočku, která loví moly.

Pátek 10.8.2012

Zuzka nás vyhazuje před sedmou, jdeme si koupit chleba a půjčit do prodejny Hudy zbylé vybavení. Šavlík nemá rád Hudy. Míříme šalinou dvojkou do Modřic, smyčky a pěšmo na benzínovou stanici. Celý den nebylo stopování příliš plodné, dohnali jsme to však večer. Přibližně kolem půl jedné přijíždíme na benzínku mezi Klagenfurtem a Villachem. Uléháme na ostrůvek na parkovišti pod strom.

Sobota 11.8.2012

Zrána odjíždíme do Italského Tarvisia, kde riskantně opouštíme dálnici. Přesedáme na automobil do Slovinska. Jezdí tu spousta turistů v osobních automobilech, ale nás bere místňák. U něj jsme prý v nejlepších rukou, jelikož tu kousek dal bydlí a všechno nám ukáže. Řídí kuriosně levačkou, kterážto je kryta vrstvou sádry jímající kovový hák. Vysedáme u jezírek Zelenci s pramenem Sávy. Pěšky popojdeme do Kranjské Gory, kde doplňujeme lahve s vodou v prodejně a letáky v turistické infobudce. Téměř bezprostředně odjíždíme po Ruské cestě do vysokopoloženého sedla, Vršiče. Je tu miliarda turistů se svými automobily. U chaty si vaříme kuskus a doplňujeme vodu. Odcházíme do hor hledat místo na přespání na horní hranici lesa. V protisměru jdoucím zvědavcům rozpačitě říkáme, kam jdeme, jelikož nejbližší další chata je osm hodin odtud a kempit v národním parku jest zapovězeno. Abychom minimalisovali riziko, sjednocujeme s Šavlíkem výpovědi. Při oslovení odteď shodně říkáme "Dobrý den". Máme trošku rovnější plácek v klečích kousek od cesty. Čekáme, až sejdou poslední opozdilci z hor a uléháme pod širé nebe.

Neděle 12.8.2012

Budí nás první turistky zhruba o půl sedmé použitím okolí našeho nocležiště jako toalety. Balíme ještě mokré spacáky a makáme nahoru za sluníčkem. Připravujeme snídani a pokračujeme k Velkému Prisojnikovu oknu a dál na Prisojnik. Potkáváme cestou mnoho lidu, putování není nikterak komorní. Mimo dalších Čechů hovoříme i s prima chlápkem, který s námi půjde ještě celý den. Má s sebou i manželku, jež se někde v zadu potýká s výškou. Vrchol Prisojniku opoužtíme záhy, neboť dochází k jeho přeplňování a větru. Míříme na Malé Prisojnikovo okno a po pár krocích narážíme na zajištěnou cestu, kde lana nejsou už jen na okrasu. Pouštíme se ferratou do severní stěny a je to o mnoho lepší, nepotkáváme už téměř nikoho. Až k Oknu vede cesta traverzem mírně dolů. Okno je kruté, trasa se láme prudce dolů, po překonání stěny dále klesá až do sedýlka, okud vede poslední cesta zpět do Vršiče. Na Pogačnikov Dom je to ještě kus do kopce, mapa dobře klame. Ve stoupání jsme zpomalili a dohnal nás hlad. Míjíme Razor a slézáme k chatě, které dosahujeme krátce před osmou hodinou. Nejlevnější ubytování je za 19 euro, stan si tu postavit nesmíme. Podléháme násilí a najímáme si za čtvrtinu všech peněz pryčnu v podkroví. Češi chrní vedle, Němci dělají rambajs dole v restauraci. Sušíce spacáky spíme.

Pondělí 13.8.2012

Vstáváme až velmi neskoro v osm. Než uvaříme snídani a sbalíme se, opouští ubykaci téměř většina nocležníků. Děvčata, co se tu o ně starají, jsou velmi milá. Doplňujeme vodu, která "ni pitna", ale děvčata ji zde pijí a vaří z ní hostům čaje a polévky. Odcházíme do sedla Luknja, pod kterým je bivak, jenž jsme chtěli původně zkusit obývat. Jelikož je však poměrně hluboko pod sedlem a to zdálo se býti obyvatelným, změnili jsme plán. Spočíváme celé odpoledne na tomto místě abychom měli zítra dostatek sil pokořit Triglav. Oddych je několikrát krátce přerušen přeháňkou. Jinak toto místo není nikterak rušné. Za zmínku stojí jen skupinka důchodců, kteří asi hodinu čekali, zda odejdeme a když se tak nestalo, jeden po druhém chodí vystavovat holé zadky do údolí. Zapadá slunce a my do stanu. Šavlík ztratil pláštěnku na batoh, ale shodujeme se, že ztratit botu je blbší.

Úterý 14.8.2012

Vstáváme s rozbřeskem v 5:01, za šera balíme stan a snídáme. Na cestu se vydáváme o hodinu později. Sestupujeme asi 300 metrů do úplného sedla, nasazujeme nádobí a zahákneme se do severní stěny. Stoupáme poměrně strmě, místy však nenáročně. Vycházející slunce, jež osvětluje protější svahy, dokresluje atmosféru příjemného, vlahého jitra. Asi v půlce výstupu jsem si všiml, že mi dochází podrážka, ještě pár milimetrů a jsem skrz. Skála končí, před námi se rozprostírá široká kamenitoskalnatá poušť z kteréžto trčí Triglav. Toto místo je vskutku grandiosní. Lidu je zde poskromnu, výhled ohromující. Slunce míří ještě výš a my s ním. Ve stínu je však kosa, vzduch má kolem deseti stupňů. Docházíme na rozcestí a odtud už se stav věcí vesměs zhoršuje. Přibylo značně lidí, často nevybavených ani jištěním, ani vychováním. Křik, sypání kamení a riskantní nezodpovědné chování dává tušit, proč pamětních tabulek pod skálou přibývá. Zbytek výstupu už není požitkem, nýbrž slušností vrchol navštívit. Vápenec je tu velmi uklouzaný od mnohých pochodů. Vrchol však i přes očekávání překvapil — je tu bufet. Miliarda lidí dělající nejrůznější hlouposti. Jdem pryč. Je asi jedna odpoledne a Triglav se halí do mlhy. Slézáme jižní ferratou, poměrně snadnou. Dál procházíme kolem Domu Planika, Tržašky koči k Zasavske koči. Všude sháníme vodu, která nám kromě podrážky též dochází. Prodává se za čtyři a půl eura flaška, takže bereme z jezírka odkud bere vodu i poslední z výše zmíněných chat. Všude však používají stejný komerční trik — nápisy "voda ni pitna", které nikdo v kuchyni nepotvrdí a sám ji pije. Je to tu vůbec všude odírárna na turisty, na čem se dá něco vydělat, na tom se vydělá trojnásobně. Cestou se vzájemně předcházíme s dvojicí děvčat. V sedle Hribarice potkáváme týpka ze států, který nám věnuje karabinu s kompasem. Opouštíme i poslední chatu před osmou ku překvapení ubytovaných. U jezírka vaříme svíčkovou s kuskusem a koupeme se. Téměř za tmy stavíme stan za kopečkem v blízkosti vyschlého jezírka na luxusní rovince. Je noc, prozatím teplá.

Středa 15.8.2012

Vstáváme zase v pět, balíme stan a vaříme snídani. Pod tímto kopcem bude slunce až večer, takže je všechno ještě mokré. Jsme po včerejšku trochu unavení a trvá nám to trošku déle. Scházíme odpočinkovým tempem ke Koči pri Triglavskych jezerech, kde si počkáme na slunce a dosušíme si přeprané věci. Lidí je tu tradičně hodně. Doplňujeme zásoby vody a odcházíme na Dom na Komni, kde si kupujeme čerstvý chleba a obědváme. Odcházíme na jih na protější pohoří. Po cestě potkáváme mnoho koblih. Při odpočinku a diskusi nad jedním z exkrementů Šavlík neodolal a pokusil se o dorovnání, ale nakonec to prý položil. V sedýlku pl. Za migovcem rozbíjíme tábor, odpočíváme, píšeme deníček a fotíme protější Triglav ve večerním slunci. Se západem slunce zapadáme do stanu.

Čtvrtek 16.8.2012

V pět zase vylézáme, neboť co se ujde dopoledne, to je odpoledne ujité a může se jít dál. Procházíme na jižní pohoří, vidíme protější Triglav a Bohinjské jezero. Z jihozápadu na nás jde vlhký mlhavý vzduch, který tak narušuje vysilující vedro. Dochází nám voda. Kopečky na této straně jsou vskutku příjemné. člověka jsme potkali až při průchodu kolem lanovky, která tu narušuje klidnou krajinu. Příjemná vlhká přikrývka oblohy se mění v mrak a na chatě Dom Zorka Jelinačica se spouští bouřka. Vodu už nemáme žádnou, ale přátelský chatař nám věnoval jednu lahev. Čekáme na přestávku mezi blesky a sestupujeme do Bohinjské Bystrice. Prší. Na chajdě Orožnova koča svačíme a dáváme si sladký čaj. Šavlík lituje, že ztratil pláštěnku a vylizuje rozmočený cukr. Pršet přestalo nad městem, jíl klouzal až do města. Omývám se v potoce, zatímco Šavlík ne, prase. Dorážíme za tmy ke kostelu, kde vaříme ze hřbitovní vody. Šavlík obdivuje důmyslný systém sdělování času v pravidelných intervalech prostřednictvím akustických rázových vln vytvářených v kostelní věži pomocí zvonu. Je noc, jdeme spát k přilehlému krematoriu pod převýšenou střechu.

Pátek 17.8.2012

Vstáváme poměrně líně, též pozdě. Přesunujeme se do kavárny na ranní kávu a záchod. Po nákupu potravin v Merkátoru odcházíme stopovat do Bledu, kam se bez obtíží rychle dostáváme. Sice turistické, leč hezky upravené tu to jest. Zalézáme k volnému břehu a přepíráme sebe a svršky. Sušíme, odpočíváme a svačíme. V tůrist info fasujeme mapu a fičime stopem do vesničky Gozd Martuljek, kde máme v plánu navštívit vodopády. Přesedáme v Lesce, kde krosíme hustník a na stopu pozorujeme letadla. Velmi milý pán z Jesenice nás veze na výborné stopovací místo za sjezdem z dálnice, odkud do minuty odjíždíme. V cíli Šavlík rekognoskuje okolí. Žádáme u místních vodu a přesunujeme se po značce do terénu. V kamenitoštěrkovém korytu řeky rozbíjíme tábor a večeříme. V blízkosti je slyšet protékající a padající voda. Uléháme až za tmy.

Sobota 18.8.2012

V noci došlo k násilnému přepadení. K největším ztrátám došlo v tašce se zásobami, téměř každý pytlík byl rozkousnut a vyhlodán, některé dokonce opakovaně. Podle otisků chrupu ve špeku jsme obvinili hlodavce. Šavlík byl svědkem, prý je v noci slyšel. Pachatel dopaden nebyl, k přelíčení nedošlo, pouze jsme přebalili. Po snídani jsme pokračovali podél vody k prvnímu vodopádu, kde byla uzavřená cesta dál. Bylo zde hodně dělníků s technikou a upravovali zde chodníčky. Jak stoupáme výš ke druhému vodopádu, potkáváme stále více lidí. Na samotném konci je malá ferratka na plošinku s vysokým vodopádem, kde si vyrábíme nějaké fotografie a jdeme zpět. Slézáme z posledních hor a cestou si bereme vodu. Opouštíme Slovinsko po stejné trase, přestupujeme v Kranjske Goře a Tarvisiu. Skoro končíme na stejné benzínce jako při příjezdu a Šavlík je netrpělivý. Vtipný Slovinec s dcerou hovořící Brněnsky nám koupil zmrzlinu a Šavlík roztál. Nakonec jsme se pohodlně dostali před nocí k Vídni, rychle a jen se poškozením levého zrcátka a zadního kola. Spíme na známe Šellce pod stromy.

Neděle 19.8.2012

Ráno nám to ani netrvalo moc dlouho a i přes řídký ranní nedělní provoz nás vzali Češi do Brna. Opět rychle, s pokutou za překročený limit a absenci dálniční známky. V Brně nám však prázdniny ještě neskončily, zbytek dne jsme strávili na Priglu jachtěním s Aničkou a návštěvou restauračního zařízení.